Vedení školky
PhDr. Michal Havlíček
Ředitel školky
Původní záměr vzdělávat studenty gymnázia v jazyce českém a anglickém se v průběhu doktorandského studia na Karlově univerzitě zúžil na literární vědu a následně v dobách předrevolučních na činnost překladatele odborných textů na volné noze.
Po revoluci jsem se jako mnoho jiných vysokoškoláků s pedagogickým vzděláním musel z ekonomických důvodů překvalifikovat na jinou činnost. Jako daňový poradce jsem se seznámil s paní Klárou Svobodovou a její vizí založit dvojjazyčnou školku a školku. Od roku 2005, kdy jsem byl přizván ke spolupráci na realizaci tohoto projektu, se především jako praktik ve styku se státní správou podílím na jeho rozvoji dodnes.
Mými zálibami jsou hudba, malování a piškvorky; ve volných chvílích tak při hudbě maluji nebo hraji, případně si od stojanu se štětcem mezi zuby odskakuji k počítači odehrát zápas piškvorkové ligy.
Mgr. Klára Svobodová
Jednatelka a manažerka
To, že jsem měla už v dětství sen otevřít si vlastní školu, jsem zjistila až po té, co jsem to udělala.
Psal se rok 1978 a v televizi běžel seriál Alpské Lyceum – už to, že si to tak dlouho pamatuji, znamená, že to pro mě bylo opravdu zásadní. Už tenkrát (byla jsem ve 3. ročníku ZŠ) mi přišla úžasná ta autonomie školy, to, že o škole rozhodují studenti a učitelé, že je tam i nějaký majitel, kterému na škole záleží.
Vždycky mě zajímaly jazyky, cestování a odlišné kultury, a protože jsem 10 let provozovala soukromou jazykovou školu nejen pro děti (ale hlavně pro ně), věděla jsem, že jazyky je možné se naučit mnohem efektivněji a zábavněji, než se to děje při běžné výuce ve školách.
V roce 2004 jsem proto s kamarádem Michalem Havlíčkem otevřela dvojjazyčnou mateřskou školu v Hradci Králové, o rok později i v Pardubicích, o dva roky později školu, a o další dva roky později jsem školu pro obě města propojila do jedné.
Po dobu existence školy jsem zjistila, že stejně efektivně a poutavě lze vyučovat i ostatní předměty, včetně (mnou celou školní docházku nenáviděné) matiky, fyziky a chemie.
Ačkoliv je slovo multikulturalismus poslední dobou považováno skoro za „sprosté“, já v něj stále věřím. Věřím, že je to jediná cesta k toleranci a porozumění mezi národy i jednotlivci.
Mateřská škola
